Již v prosinci 2019 vydal Vrchní soud v Praze rozsudek č. j. 3Co 89/2019-66, kterým uložil v rámci odstraňovacího nároku plynoucího z autorského práva povinnost odstranit velkoplošnou obrazovku a reklamní plachtu z domu u Nuselského mostu.
Toto rozhodnutí je zajímavé především tím, že jako porušené právo bylo identifikováno právo autora na to, aby jeho dílo nebylo užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu, a nikoli právo udělit svolení ke změně či jinému zásahu do díla. Zakrytí podstatné části budovy plachtou s potiskem za účelem rozšiřování reklamy tak představuje snižování hodnoty díla, které je danou budovou vyjádřeno.
Vyvstává však otázka, jak by soud přistoupil k hodnocení stejné situace z pohledu zásahu do práva udělit svolení ke změně či jinému zásahu do díla, pokud by žalobce tuto cestu ve svém návrhu zvolil – tedy zda je spojení budovy s reklamním nosičem (obsahujícím další autorské dílo) možno vnímat jako zásah do práva na integritu architektonického díla třeba z důvodu spojení s jiným prvkem. Tato argumentace se nejeví zcela lichou, neboť výsledný efekt pro pozorovatele skutečně spočívá v tom, že celkový vjem, který z díla má, je odlišný od autorova úmyslu.
Celý text rozhodnutí zde:
// EDIT: Tento komentář vyšel i v rámci příspěvku na blogu The IPKat, kde jsem se měl tu čest podílet jako spoluautor s kolegou Jurajem Vivodou zo slovenského TaylorWessing.
