O čem sním, když náhodou provádím důkazy e-mailem

Jako by účastníci a potažmo jejich advokáti neměli už tak dost starostí s civilními spory, začíná se rozmáhat takový nešvar – různí nikým nevolení kverulanti zpochybňují důkazní sílu prosté e-mailové zprávy, která má být použita pro prokázání rozhodných skutečností, jako je třeba uzavření smlouvy či jiné právní jednání. Osobně mezi tyto kverulanty patřím. Vzhledem k extrémní jednoduchosti podvržení obsahu e-mailové zprávy upřímně řečeno nevidím rozdíl mezi tvrzením a důkazem, pokud žalobce tvrdí, že je uzavřena smlouva, a dokládá to e-mailovou zprávou s přílohou.

Cílem tohoto příspěvku je s trochou dobré vůle ukázat úplně základní momenty toho, jak zhruba to může fungovat a jak věrohodně to pak vypadá. Cílem nebylo vyrobit materiál, který dostane do kolen i studenty kybernetické bezpečnosti, ale spíše poskytnout základní vhled pro kolegy-advokáty a „standardní“ účastníky, kteří se třeba ocitli v nezáviděníhodné situaci, kdy protistrana proti nim uplatňuje e-mailovou komunikaci, která se nepotkává s pravdou, ale soud na to lidově řečeno „jde“.

V řeči mileniálů bych to popsal asi takto:

Změna obsahu zprávy nebo příloh

Pro ilustrační účely jsem si našel historickou zprávu od Zákonů pro lidi, od kterých mi chodí různé novinky. Zprávu jsem zvolil proto, že je z dostatečně minulého data, aby bylo vidět, že se datum po úpravě nezmění, a také proto, že je taková příjemně anonymní a snad nebude nikomu vadit, když jí dáme trochu na frak. Jinak ale níže uvedené můžete udělat s úplně libovolnou zprávou – dosaďte si třeba příchozí komunikaci od oblíbené protistrany.

Nyní se rozhodneme zprávu trochu vylepšit. Třeba se nám nehodí, že nám smluvní partner napsal výpověď smlouvy a raději bychom viděli objednávku prodloužení služeb na další rok, ideálně s odsouhlasenými obchodními podmínkami se zvýšenou cenovkou.

V otevřené zprávě stačí na tři kliknutí stisknout tlačítko Upravit zprávu. Vzhledem k tomu, že je schované v záložce Akce, málokdo o něm ví. Ale je tam už pěkně dlouho samo s dalšími nepoužívanými tlačítky a nudí se. Tak ho pojďme využít.

Nyní se Outlook přepne do módu úprav, kde mohu jednoduše přepsat předmět, upravit obsah a přílohy. Následně buď zkratkou Ctrl+S nebo přes Soubor->Uložit novou podobu zprávy zafixuji.

Povšimněte si, že datum a čas odeslání zůstaly nezměněné. Příloha jde samozřejmě otevírat. Zpráva se dá vytisknout, uložit do PDF, úplně stejně jako v případě nepodvržené zprávy.

Díky aktivní synchronizaci (to je standard dnes snad úplně všude) se upravená zpráva ihned nahraje na server a tedy se změny budou propagovat i do dalších (vašich) zařízení. Tím je zajištěno to, že když se do vaší schránky přihlásí nějaká nezúčastněná osoba (znalec, notář, soudce), tak bude mít dojem, že „přímo na serveru provozovaném Microsoftem/Googlem/Seznamem/vyberte si je opravdu ten obsah, který tvrdí účastník“. Neuvěřitelné. Je to na internetu, tak to bude asi pravda.

Pro úplnost uveďme, že úplně stejný postup jde uplatnit na zprávy v odeslané poště.

Nejedná se přitom o žádnou black hat praktiku (tedy samozřejmě dokud nebudeme chtít uplatňovat podvržený obsah jako důkaz před soudem, což nedoporučuji). Čistě technicky je to úplně stejné, jako když si vytvoříte dokument ve Wordu a pak ho upravujete. Úpravy mailových zpráv mají i pozitivní use case – například vám přijde zpráva od klienta/zákazníka a vy si k ní chcete připsat poznámky. Nikdo by vám v tom neměl bránit, i když si je budete chtít vepsat přímo do původní zprávy.

Součinnost poskytovatele e-mailových služeb

Určité světlo by do věci mohl vnést poskytovatel služeb, který provozuje příslušný e-mailový server. Ten má k dispozici logy, které mohou indikovat, co se na serveru děje.

Když pomineme, že to je úmorná a nevděčná práce, logy samy o sobě finální rozuzlení nakonec bohužel neposkytnou. Problém je v tom, že u zasílaných e-mailových zpráv je předmětem auditního záznamu toliko obsah jejich hlaviček (tedy zjednodušeně kdo, komu, kdy, odkud, kam a předmět), ale nikoli tělo zprávy a přílohy. Tedy teoreticky si můžeme představit, že poskytovatel bude moci odhalit, že byl například upraven předmět zprávy. Pokud jej o to někdo požádá. Chytrý podvodník tedy předmět zprávy raději ponechá. Dost často to není problém, protože předměty buď úplně chybí (a pak vznikají konverzace a předměty jako RE: RE: Re: Odp: Re:) nebo je nicneříkající (mé oblíbené „Oznámení“, „Spolupráce“, „Zpráva“ apod.).

Provádění důkazu (soud, notář, znalec)

Často je ale zásadní výhradou proti e-mailovému důkazu to, že ho účastník jen „vytiskne“ a dá soudu na stůl. Pak to skoro vypadá, že by si na ten nepodepsaný ani jinak neautorizovaný kus papíru mohl účastník napsat cokoli, že. Tomu se snaží prozíraví účastníci a kolegové předcházet tak, že využití nějakou „kvalifikovanou“ metodu důkazu. Buď požádají soud, aby se do e-mailu sám přihlásil, zprávu vyhledal a provedl k důkazu jejím přečtením, nebo soudu chtějí ušetřit práci a přijdou s notářským zápisem či znaleckým posudkem.

Začněme soudem. Vždy se mi líbila představa soudkyně či soudce, kteří jsou přímo na jednání konfrontování s něčím jiným než je nahrávací zařízení nebo pohled dolů na monitor, kde kontrolují práci zapisovatelky. Základní problém spočívá v tom, že soudce provádí důkaz k určitému okamžiku (na jednání) a využívá přitom údaje poskytnuté účastníkem, které má tento pod svou kontrolou a tedy je schopen přesně ovlivnit, co soudce po přihlášení nalezne. Pocitově to pro soud musí být velmi intenzivní, když na „oficiálním serveru“ nějakého velkého poskytovatele (který samozřejmě nemá nejmenší zájem na tom falšovat e-mailové zprávy, aby se někdo mohl domáhat u soudu vydání rozsudku, na který nemá nárok) uvidí na živo přesně vycizelovanou e-mailovou komunikaci včetně příloh, která naprosto zapadá to příběhu vyprávěného třeba žalobcem. Bohužel, jak jsme si ukázali výše, to vůbec neznamená, že tam tyto informace byly k okamžiku přijetí zprávy (pokud ta vůbec přijata byla).

Notář samozřejmě osvědčení o obsahu elektronického dokumentu učinit může, do notářského zápisu pojme jednoduše to, co vidí. Jako přílohu pak připojí snímky obrazovky e-mailového klienta s otevřenou komunikací. Velkou nevýhodou nicméně je, že to vůbec nic neříká o tom, jaká je historie té zprávy, zda byla změněna, kdy a kým. Jediné, co se z takového notářského zápisu dozvíme, je, že k určitému dni účastník ukázal notáři určitý obsah na počítači. Je to úplně stejné, jako kdyby před notářem otevřel Wordovský dokument nazvaný „Zaručené směroplatná smlouva“ – to, jestli tam byl stejný obsah, když ten dokument společně s protistranou dávali dohromady, nebo ne, už se notář nedozví.

Dobrý znalec pak zpracování takového posudku rovnou odmítne.

Závěr

Ukázali jsme si, jak jednoduché je změnit obsah e-mailové zprávy uložené v naší schránce, nehledě na to, zda se nachází v přijaté či odeslané poště. Stejně tak lze měnit obsah příloh a předmět. Přitom zůstává zachováno původní datum zprávy.

Možnost provedení této změny se pak implicitně projevuje i do důkazní síly dalších metod prokázání obsahu e-mailové komunikace, jako je notářský zápis (notář může maximálně osvědčit, že v době, kdy mu byla předmětná zpráva ukázána, měla určitý obsah – ale nikdy nemůže osvědčit, že „byla přijata zpráva“ s tímto obsahem) nebo přihlášení se do e-mailové schránky před soudem „na živo“ (stejná námitka). Dobrý znalec také odmítne v posudku vyslovit, že proběhla komunikace mezi stranami o určitém obsahu.

Takových problémů je nicméně v právu vícero, a reálně se evidentně tolik neřeší. Typickým příkladem může být „důkaz“ odeslání určité listiny do sféry adresáta předložením podacího lístku z pošty a ideálně ještě vyztužení tohoto důkazu vlastní kopií listiny, jejíž odeslání je tvrzeno. Nic z toho absolutně neprokazuje, že tvrzený obsah se skutečně shoduje s tím, co bylo reálně odesláno. Pokud protistrana nebude rozporovat, že jí „něco“ přišlo, ale vytasí se s vlastním protitvrzením o obsahu zásilky, které bude alespoň trochu uvěřitelné, nevidím důvod, proč by soud měl věřit jedné či druhé straně. Zdravíme předžalobní výzvy zasílané poštou.

Nevím, já být soudce, tak jsem minimálně hodně opatrný a snažím se spolehnout alespoň na kombinaci i jiných důkazů než jen na papír s vytištěným e-mailem, který mi žalobce předloží.

A úplným závěrem:

• Reálně to nikdo moc neřeší a e-mailové důkazy procházejí, často i proto, že jsou podpořeny řetězcem dalších důkazů (což lze samozřejmě jen doporučit).
• Mám nicméně za to, že vědět o postupech naznačených výše není na škodu. Situace, že se u soudu sejdou dvě „shodné“ e-mailové zprávy z odlišným obsahem, není nereálná.
• Prosím, nepište mi o tom, že výše popsané není hacking. Jasně, že není, nikde to netvrdím a cílem článku není ukázat postup, jak zaručeně nezjistitelně podvrhnout obsah e-mailu ani ve své schránce, natož v cizí, ale spíše poukázat na to, že e-maily jsou jednoduše upravitelné a tedy i zpochybnitelné.