Nedokážeme se zbavit přesvědčení, že přesně ve smyslu citace z filmu Alien, použité v nadpisu příspěvku, NSČR jedním plošným nukleárním útokem zaútočil na jeden konkrétní obchodní model, nicméně jako „collateral damage“ zanechal spálenou zemi a nejistotu ostatním ISP, pracujícím s obsahem uživatelů. V bodech a stručně:
- Chápeme že prokázat konstruktivní vědomost ISP a zbavit ho bezpečného přístavu je procesně a důkazně Sysifovská práce, nicméně účel zkrátka nesmí ospravedlnit přehození výhybky na odlišný delikt odůvodněný, dle našeho názoru, ne zcela přiléhavou právní argumentací.
- Zmatek v nás vyvolává situace, kdy na jedné straně zákon stanovil podmínky, za kterých dochází k vyloučení odpovědnosti poskytovatele za obsah jeho uživatelů, a zároveň soud z druhé strany přispěchal s konstrukcí odpovědnosti, která stojí a padá výhradně na protiprávnosti poskytovatelem ukládáného obsahu (který však řečený zákon vylučuje).
- Absurdní je, že dle bodu 100 rozhodnutí je delikt založen nikoliv prokázanou existencí protiprávního obsahu, ale mimo jiné pouze na (i) potenciální možností existence protiprávního obsahu, a (ii) absencí kontroly, zda tento obsah je protiprávní. Což zase přímo odporuje vyloučení povinnosti monitorování obsahu v § 6 ZSIS.
- Buď nekalosoutěžní jednání pramení z protiprávnosti nahrávaného obsahu, což je přesně situace, na kterou míří § 5 ZSIS, anebo je existence protiprávního obsahu naprosto irelevantní a rozhodnutím je teď v nebezpečí nekalosoutěžního postihu naprosto každá služba, ukládající uživatelský obsah a odměňující uživatele za jeho sdílení.
- Například i takový Twitter nebo Instagram nastaveným modelem motivuje uživatele aby sdíleli lukrativní obsah (ano, odměna za tento obsah není peněžitá, nicméně pleáda infulencerů nás přesvědčuje o tom, že je zcela jistě monetizovatelná). S trochou fantazie by tedy i tyto služby spadaly pod hypotézu stanovenou v bodu 100. rozhodnutí. Jsou tedy služby jako Twitter, Instagram, Facebook, Twitch apod. nekalosoutěžní?
Setčeno, podtrženo – za cenu „sundání“ serveru jednodušší cestou, než cestou ustání důkazního břemena a odstranění bezpečného přístavu z důvodu vzniku konstruktivní vědomosti zde máme významné (a dle našeho názoru neopodstatněné) rozšíření nekalosoutěžního deliktu parazitování na pověsti na poli ISP, a pro nás nepochopitelné ohrožení bezpečného přístavu pro všechny legitimní poskytovatele služeb.
Chcete se o problematice dozvědět více?
Napište nám, rádi vám budeme k dispozici! Úvodní konzultace je zdarma!
Poslední poznámka – nechceme absolutně ospravedlňovat protiprávní chování úložišť a nepodporujeme protiprávní sdílení jakéhokoliv obsahu. Při sledování těchto sporů se ale nikdy nedokážeme ubránit úvaze nad tím, jestli jsou škody způsobené kreativnímu průmyslu protiprávním sdílením obsahu opravdu tak vysoké a významné, jak slýcháme. Neměl by boj o uživatele být veden spíše na poli zlepšování nabídky a motivování uživatelů, než formou soudních sporů (tak jak dokázal transformovat trh s hudbou např. Spotify a Apple Music na poli hudby)?
To však není úvaha právní, ale ekonomická. Krást se nemá. Tečka.
Odkaz na článek Martina Husovce ještě jednou zde: Nekalá súťaž na steroidoch (a jej trampoty s právom EÚ)
„Nuke“ by blueforce4116 is licensed with CC BY-NC-ND 2.0. To view a copy of this license, visit https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/
